Týden, který navždy změní Evropu

Ať už referendum ve Velké Británii dopadne jakkoli, Evropa po tomto týdnu už nikdy nebude stejná. Výsledek jen napoví, kterým směrem se posune.

Za pár dní může být populistický konzervativec Boris Johnson na cestě k britskému premiérskému křeslu a radikální levicové hnutí Podemos blíž k vládní moci ve Španělsku, píše server Politico.

Vlády evropských států si musí konečně připustit realitu – kritika Evropské unie je jednou z municí nových stran a hnutí, které se vymezují vůči establishmentu, ať už směrem nalevo, nebo napravo.

Radikální “truc-strany” vznikají prakticky ve všech státech Evropské unie a oblibu u voličů si získávají tak rychle, že to neděsí jen tradiční strany, ale i politology a ekonomy.

Dokazují to nedělní výsledky italských komunálních voleb, v nichž uspělo populistické hnutí 5 Hvězd, nízká popularita francouzského prezidenta Francoise Hollanda i posilování německé radikálně pravicové Alternativy pro Německo. Podpora koaličních stran je nyní, rok před parlamentními volbami, nejnižší v německých poválečných dějinách.

Pokud si Britové ve čtvrtek 23. června zvolí vystoupení z Evropské unie, fakt, že půjde o tvrdou facku do jeho tváře, bude nejmenší problém britského premiéra Davida Camerona. “Odchod může zpochybnit další budoucnost Spojeného království,” varuje Politico s tím, že nepůjde jen o Skotsko, ale nezávislost může začít požadovat i Wales a popis následného napětí v Severním Irsku by vydal na knihu.

O možném budoucím rozpadu své země budou v neděli hlasovat i Španělé, protože Podemos se netají svou podporou katalánského referenda o nezávislosti.

Možná je lepší plán nemít…

Zatím se ale podle Politika nezdá, že evropské vlády ani instituce mají připravený akční plán, pokud ke scénářům, které by se ještě před půl rokem zdály přitažené za vlasy, skutečně došlo.

Objevuje se i názor, že by plán ani raději neměly mít. Těžko se dá něco plánovat, když nikdo neví, co přesně by se v danou chvíli stalo. V rovnici je až příliš mnoho neznámých.

Stejně netrpělivě jako Britové budou sčítání čtvrtečních hlasů sledovat hlavně Francie a Německo, protože na ně případná “zrada” Británie dopadne v první vlně nejvíc. Jejich odpověď bude muset být alespoň na začátku spíše politická než praktická, protože vše ostatní se bude řešit až za pochodu.

“Bude důležité ukázat nějaký společný postup, ale nemohou mít podrobný plán pro něco, co bude složité a v mnoha ohledech nepředvídatelné,” řekl serveru Bruno Tertrais z pařížského think-tanku Fond strategického výzkumu.

Rozvod bude krutý, slibuje Paříž

Jak Paříž, tak Berlín vyslaly podle Politika signály, že se zasadí o to, aby odchod z unie nebyl pro Velkou Británii snadný a odradil tak další členské země se zaječími úmysly. “Je třeba jednat rychle, aby se zabránilo dalším zemím nastoupit podobnou cestu,” prohlásil francouzský ministr financí Emmanuel Macron.

Dá se podle serveru očekávat, že přístup Francie bude v případě brexitu možná ještě radikálnější než berlínská reakce. Podle jeho zdrojů udělá Paříž co bude v jejích silách, aby Británii odchod co nejvíce znepříjemnila, včetně toho, že bude tlačit na členské země, aby království co nejrychleji zrušily smlouvy, dotace a další výhody plynoucí z členství.

I když zatím přední politici EU vykazují nechuť uspěchat sbližování s Británií po jejím vystoupení i další integraci v rámci unie, není jasné, jaké přesně budou jejich další kroky.

Otázkou je mimo jiné i to, co bude dál s unijními institucemi. Jakou roli budou v klima euro-skepse hrát Evropský parlament a Evropská komise.

“Je znát, že se Evropa změnila mnohem rychleji než její konzervativní, zpomalené institucionální orgány,” uvedla Vivien Pertusotová z Institut Français des Relations Internationales.

Evropská unie musí podle bývalého eurokomisaře a ředitele Světové obchodní organizace Pascala Lamyho přijít na způsob, jak “dát střední třídě to, co očekává: ekonomické a sociální výsledky a vyhlídku, že se její děti budou mít lépe.”

Na slova “více Evropy” jako univerzální odpověď na většinu problémů už lidé neslyší. “Je čas, aby se vlády a instituce Evropské unie, které už ztratily kontakt s voliči, zastavily a zamyslely nad otázkou, co se pokazilo,” podotýká ředitel londýnského Centra pro evropskou reformu Charles Grant.

Související články

Leave a Reply