Říkají jí Doktorka Zkázy. Tady je její prognóza na letošní rok

Anketa

Odvedl velvyslanec USA v Česku Andrew Schapiro dobrou práci pro česko-americké vztahy?

hlasovalo: 10142 lidí

Jaká je vaše ekonomická prognóza na letošní rok? A dá se vůbec vývoj ekonomiky odhadnout, když ji jistě ovlivní i politika nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, ale nikdo dnes ještě neví, jaká vlastně bude?

Rok 2016 nám ukázal, že se mohou udát věci, které nikdo nepředpokládal a ve které nikdo ani nevěřil. Kvůli ponaučení z roku 2016 jsem se proto rozhodla připravit ne jeden scénář na vývoj české a světové ekonomiky, ale scénáře tři, které počítají s realistickým možným vývojem, kam se může ubírat svět, Evropa a Česká republika. Ten základní scénář, který není ani optimistický ani pesimistický, počítá s tím, že politika Donalda Trumpa nepřivede svět na pokraj obchodní a měnové války, bude to politika, která proti politickým slibům bude více kompromisní, bude hledat možnosti, jak víc podpořit americkou ekonomiku, to jeho slavné America first, Ameriky vždy na prvním místě.

Bude to politika, která asi bude motivovat velké firmy. My už vidíme první známky toho, že firmy mění svoje strategie, některé přesouvají některé výroby zpátky do Ameriky, jiné se rozhodly ukončit svůj záměr rozjet výrobu v zahraničí. Je vidět, že tlak na to, aby se výroba přesunula do Ameriky, je cítit a některé firmy se přizpůsobují. Takže taková deglobalizace a ochranářská politika v tom doporučujícím smyslu může Donaldu Trumpovi přinést ekonomické plusové body a může pomoci americké ekonomice.

To je ten optimističtější scénář, který počítá s tím, že politika Donalda Trumpa se bude pohybovat v rámci nekonfliktních hranic, nebude vyvolávat žádné velké konflikty ani s Čínou, natož na Blízkém a Dálném východě a bude se snažit sbírat body spíš v oblasti ekonomické. Například aby velké automobilové firmy či jiné vracely práci lidem z Ameriky.

To je určitě dobrý scénář pro Ameriku. Ale je otázka, jestli je to také dobré pro Evropu, pokud se budou americké firmy stahovat zpět do Ameriky.

Máte pravdu, už jsem četla mnoho diskusí, jestli politika Donalda Trumpa, hlavně jeho uvolnění rozpočtové politiky, tedy jeho rozpočtová injekce do ekonomiky, může pomoci také Evropě. Podle mne je příliš optimistické očekávat, že fiskální uvolnění v Americe nějak zvlášť vyřeší problémy evropské ekonomiky, které jsou strukturální, hluboce zakořeněné. Není problém, že je jen nedostatečná poptávka, jde o hlubší problém od demografie po strukturu ekonomiky a zaostalost ekonomik.

Některé ekonomiky, například Itálie, jsou škrcené silným eurem. Ale to, že Trump chce, aby firmy zůstávaly v Americe a vytvářely pracovní místa v Americe, může na druhou stranu také trochu pomoci evropským firmám, které se mohou rozhodnout víc investovat v Americe, na trhu, který roste a který má nějakou progresi a je z hlediska byznysu trhem, který má budoucnost. Je sice náročný, ale velmi zajímavý, protože je tam velká kupní síla. Takže mnohé evropské firmy se mohou rozhodnout investovat v Americe a mohou generovat zisky, které mohou zase vracet zpátky do ekonomiky. Takže to může být nejen negativní.

A když to pomůže evropským firmám, bude to mít pozitivní vliv i na celkovou evropskou ekonomiku?

Na to, aby Trumpova výdajová politika zvedla Evropu, to bohužel nebude stačit. Evropa se bude muset vypořádat se svými problémy sama. Hlavně jsou to problémy obrovské nerovnováhy v samotné evropské ekonomice. Pár miliard amerických dolarů evropskou ekonomiku nezachrání. Co by trochu mohlo pomoci, je právě oslabující euro nebo naopak posilující americký dolar, který vývozním ekonomikám, jako jsou Německo a Francie, by mohl pomoci.

Když hovoříte o hlubších problémech, s kterými se musí Evropa vypořádat, vidíte už nějaké známky toho, že si je Evropa vědoma – ať už bruselská administrativa nebo klíčové země Evropské unie, jako jsou Německo nebo Francie – že je potřeba se s problémy vypořádat, aby byla evropská ekonomika konkurenceschopná?

Mezi jednotlivými evropskými zeměmi jsou velké rozdíly. Příklad toho pozitivního je Německo a jeho Hartz reformy trhu práce, které zafungovaly, a díky tomu je Německo tam, kde je. Španělsko má za sebou dost dobrou práci, splnilo některé věci, které byly velmi bolestné, zejména pro mladé lidi, kteří měli v době krize problém najít práci. Ale udělalo bolestné reformy trhu práce a ekonomiku se jim podařilo rozhýbat. Naopak Itálie je příklad spíše toho spáče, který čeká na ty reformy, které řeší nejen problémy na trhu práce, ale také nedostatek tvorby volných pracovních míst, takže šance pro mladé lidi získat v Itálii práci je tak nízká, že hledají práci mimo zemi.

Na černé listině bych jmenovala také Francii, která se také nesnaží o nějaké větší reformy, nepracuje na tom, aby zvýšila efektivitu a flexibilitu své ekonomiky a může se jí to časem hořce nevyplatit. A Německo je země, která táhne celou eurozónu vzhůru a zároveň ale také činí problémy slabším ekonomikám, protože nejsou schopny ustát tu restriktivní fiskální politiku Německa, její konzervativnost nejen v politice, ale i ve výdajích. Kdyby Německo opravdu rozjelo víc spotřebu a víc investovalo, zvedlo by to růst ekonomiky i v Evropě.

Evropa pořád není jednotná, nedokončila proces integrace a my se na členské země pořád díváme jako na jednotlivé státy. Každý stát má specifické problémy. Některé země na sobě začaly pracovat, ale jiné ještě ani nezačaly. A to nemluvím o Řecku, které je pořád na pokraji krize, je pořád živeno umělými anaboliky, aby vůbec ekonomika držela při sobě.

Jestli tohle je ten optimističtější scénář, obávám se, jaký je ten nejméně optimistický.

To je scénář, který jsme zvážili jako variantu, jež vychází především z problematického vývoje v Evropě a z velmi striktní a antiglobální politiky Donalda Trumpa. Takže si můžeme představit, že Donald Trump dostojí většině svých slibů a začne omezovat dovoz do Spojených států, buď zavedením dovozních cel do USA nebo zavedením jiných nedovozních nebo necelních bariér typu technologických certifikátů a podobných nástrojů, které lze použít, takže Amerika se nám začne uzavírat a Evropa bude mít problém dostat se na rostoucí americký trh, bude jí propadat prodej na americkém trhu, jak se bude americká ekonomika uzavírat, a to může způsobit mírné zpomalení růstu evropských ekonomik.

A nejen to, když se Amerika uzavře, budou citelně zasaženy také asijské ekonomiky, exportně orientované, takže může zpomalit Asie. Když zpomalí Asie, ucítí to v druhém rázu i Německo, protože Německo se významně podílí na vývozu do asijských ekonomik, takže jejich zpomalení by ještě víc zpomalilo růst Německa a růst eurozóny. Takže bychom tu měli návrat do období stagnace, z toho mírného růstu by se vrátil růst někam pod slabé jedno procento. A máme tu volby. A to je další tikající bomba, uvidíme, jestli někdo odstřihne drátky a bomba vybouchne. Jsou to jednak prezidentské volby ve Francii, kde paní Le Pen, která je velmi europesimistická, euroskeptická, hovoří o vystoupení Francie z eurozóny a opuštění eura, získává politické body.

A není to jen ona, například v Dánsku i v dalších evropských zemích, třeba v Německu, budou parlamentní volby, kde se budou volit politici, kteří budou určovat trend v Evropě. Mohou tam bodovat strany, které budou volat po antievropanismu, po exitu, můžeme slyšet o brexitu, španělexitu, italexitu, grexitu apod. Nelze to vyloučit, někteří budou používat ve volbách tyto silné sliby. Bude se hovořit o tom, jak by měla vypadat další integrace eurozóny a určitě vzhledem k europesimismu nedojde k hlubší integraci, ale spíš k jejímu rozředění. To je ten pesimistický scénář, který počítá s tím, že některé tyto populistické, antievropské strany získají nějaký podíl ve vládách v Evropě v letošním roce.

Znamenalo by to minimálně zastavení procesu integrace, to, co se dneska eurozóna a Evropská komise snaží utužit a zpevnit, by bylo výrazně oslabeno a měli bychom tady velice pomalou až stagnující ekonomiku eurozóny, opětovný návrat inflace z těch úrovní, ke kterým může vyšplhat, třeba k úrovni necelých dvou procent zase zpět pod jedno procento. A Evropská banka bude jediná instituce, která bude něco dělat, bude muset hledat kanály, jak podpořit ekonomiku, co ještě koupit, aby uvolnila peníze do ekonomiky a rozběhla ekonomiku. Jedině, co by jí mohlo pomoci, je oslabující euro, které by za této situace opravdu oslabovalo.

A kde máte ten optimistický scénář? Zatím jste vykreslila jeden černý a druhý ještě černější.

Tak pojďme k tomu optimismu, pojďme malovat růžové zítřky. Takže stručně řečeno – dalo by se říci, že Donald Trump dostojí stoprocentně svým slovům ohledně fiskálních výdajů, takže pomůže rozjet některé velké infrastrukturní projekty, u kterých čeká velkou multiplikaci tím, že se připojí soukromý sektor, to znamená veřejný sektor bude dávat Americe více zakázek, Amerika poroste rychleji, než očekáváme. Růst by se mohl pohybovat mezi dvěma a třemi procenty, Evropa bude trochu tažena růstem v Americe, díky investiční i spotřebitelské poptávce mírně poroste rychleji i Evropa. Ale to neznamená, že by se tím problémy Evropy řešily, neříkám, že Amerika zachrání Evropu, jde jen o něco rychlejší růst.

Volby v Evropě nedopadnou pesimisticky, naopak strany, které by volaly proti další integraci v Evropě, nezískají významné posty ve vládách a budou spíš okrajovou záležitostí v parlamentech evropských států. Ano, trochu se rozředí politické spektrum, ale ty antievropské strany nebudou mít takový význam a takovou sílu jako v tom pesimistickém scénáři. Co je důležité v tomto optimistickém scénáři, je to, že ceny ropy porostou dál, Evropa bude také těžit ze slabého eura, protože silná americká ekonomika, která nebude vyvolávat obchodní války, bude ve velkém zájmu zahraničních investorů, takže bude posilovat dolar. Ale naopak to znamená slabší euro, což bude pomáhat evropským ekonomikám především v Německu v růstu, a v Evropě začne růst inflace. Inflace se brzy dostane ke dvěma procentům a Česká národní banka bude moci také opustit daleko dříve intervence.

Takže trumponomika bude přispívat k růstu a zrychlení americké ekonomiky, díky větším investicím také poroste Evropa, Trump nezavede žádná ochranářská opatření, takže na růstu budou moci participovat Evropa, Čína, Asie, tím pádem poroste globální ekonomika. Ale tento scénář vychází z toho, že trumponomika nebude založena na ochranářských opatřeních, ba naopak bude založena na vyšších vládních výdajích.

A jak se tyto možné scénáře odrazí na ekonomice České republiky?

Začneme optimistickou variantou. Zrychlený růst a také inflace dovolí České národní bance ukončit současný kurzový režim, ve kterém intervenuje proti posilování koruny pod sedmadvacítku. A to můžeme očekávat velmi brzy, někdy v dubnu, díky tomu, že inflace i v České republice začne setrvale stoupat na dvě procenta a mzdy v ekonomice budou také růst. Takže ČNB nebude cítit žádné obavy, že když opustí intervenční režim, mírné posilování koruny, které jistě nastane, zastaví růst inflace a vrátí ho výrazně zpátky pod dvě procenta. To posílení koruny bude v řádu desítek haléřů, ale ne více. A česká ekonomika poroste, růst bude někde mezi dvěma a třemi procenty.

Nezaměstnanosti bude pozvolna, ale mírně klesat, to klesání nebude způsobeno tím, že nebude dostatek volných pracovních míst, těch bude víc a víc, ale trh práce dosáhl nějaké přirozené kapacity a volná místa, která máme, už jsou neobsaditelná těmi, kteří zůstali na úřadech práce, a to buď z neochoty nebo nemožnosti stěhovat se za prací nebo jiné kvalifikace, kterou nelze jen tak změnit a upravit, aby vyhovovala současnému trhu práce a požadavku zaměstnavatelů. Zdá se vám dostatečně optimistická?

Proti tomu nejhoršímu scénáři určitě ano, ovšem bohužel asi není ten nejpravděpodobnější. Takže tedy k těm horším a zřejmě i pravděpodobnějším variantám. Co tedy horšího může v České republice nastat?

Náš základní scénář, který je mezi těmi krajními variantami, říká, že inflace nám začne i v České republice pozvolna stoupat, nicméně v Evropě zůstane pod dvěma procenty, Evropa poroste podprůměrným tempem, česká ekonomika bude sice růst, ale limity trhu práce budou omezovat růst průmyslové výroby a expanzi českých firem na zahraničních trzích, takže ten růst zůstane kolem dvou a půl procent.

A bude to znamenat, že i Česká národní banka si nebude na začátku druhého kvartálu jistá, zda může opustit kurzový závazek, když inflace se drží tip ťop okolo dvou procent. A aby měla jistotu, že se inflace bude zvedat dál, posečká s ukončením intervencí, dokud nepřijdou parlamentní volby. A aby nebyla obviněna z toho, že ovlivnila parlamentní volby, počká a ukončí kurzový závazek až po volbách v listopadu 2017. Ani po ukončení nečekáme žádnou velkou turbulenci, koruna po ukončení kurzového závazku posílí o několik desítek haléřů.

A na co nejhoršího se máme připravit? Co by se mohlo dít v české ekonomice, pokud by vyšly ty nejpesimističtější prognózy politického vývoje ve světě a v Evropě?

Ten pesimistický hrůzostrašný scénář, kvůli kterému mě někdo v médiích nazval „Doktorkou Zkázy“, je varianta, kdy se Evropa bude vracet do období stagnace, kdy Evropská centrální banka bude zase přemýšlet o způsobech, jak podpořit evropskou ekonomiku, která se bude zmítat v politické nestabilitě, nejistotě, co bude dál s evropskou integrací, co bude dál s Řeckem, co bude dál s italskými bankami, které budou možná šířit po Evropě tzv. italskou nákazu, bude růst nejistota ve stabilitu bankovního sektoru, lidé se budou spíše zbavovat akcií evropských finančních institucí a budou přemýšlet, co přijde dál.

A za tohoto scénáře si těžko dovedu představit, že by Česká národní banka ukončila kurzový závazek a v té epizodě oživení inflace by inflace zase začala zpomalovat, protože by nejspíš také reagovala ropa na vývoj v Evropě i v Americe, která by se uzavřela ochranářskými opatřeními, a to by mohlo znamenat návrat nižších cen ropy, protože ropné země by začaly opět pumpovat ropu do trhu. Takže by nebyl důvod, aby se inflace držela nahoře a Česká národní banka by opět musela přemýšlet o tom, jestli dokonce neposunout kurzový závazek někam výš.

Asi by trh reagoval sám a v obavě před zpomalením evropské i české ekonomiky by sám posunul kurz koruny k hodnotě dvacet osm korun za euro. A to by nám pomohlo jednak trochu si stabilizovat růst a inflaci, aby nepoklesla pod jedno procento. Takže místo ukončení by ČNB v létě oznámila, že v důsledku rizika a nejistoty vývoje v Evropě odsouvá termín ukončení až do roku 2018.

Jaké zásadní události ve světě nejvíc ovlivní to, jaký z těch tří scénářů se uskuteční? A co nám případně bude signalizovat, že se blížíme ke scénáři jedna, dvě nebo tři?

Jsou místa, která nám budou signalizovat, že se vydáváme určitým směrem. Určitě bych hlídala politiku Donalda Trumpa, zejména to, jakým způsobem přistupuje k obchodní politice a k zahraniční politice. Důležité bude, jakým způsobem a jak rychle v Americe zvedne vládní výdaje. V Evropě budeme určitě pečlivě sledovat výsledky voleb, od prezidentských ve Francii po parlamentní v Německu na podzim, ale také máme hodně voleb na jaře, takže to bude znamenat docela horké jaro a horký podzim na politické scéně v Evropě.

Zajímavé také bude sledovat vývoj kolem brexitu, tedy jakým způsobem bude Velká Británie vystupovat z Evropské unie, jestli to bude rozchod na ostří nože, tedy se vším všudy a Velká Británie bude hledat dohodu v rámci Světové obchodní organizace, takže bude stanovovat jednotlivé obchodní dohody s jednotlivými státy, nebo to bude ta soft varianta brexitu, kdy naopak Velká Británie zůstane v rámci evropského hospodářského prostoru s tím, že se dohodne na pravidlech omezení pohybu lidí, jak si bude moci řídit migraci a pohyb pracovních sil. To jistě Evropa nedopustí a bude požadovat nějaké uvolnění představ, že Británie nedovolí vstup migrantů na trh. A bude žádat, aby i Velká Británie přijímala migranty a nové zaměstnance přicházející z Evropy. Kolem toho bude velká diskuse. Také bych si určitě hlídala situaci v italském bankovním sektoru a v Řecku, protože ani v jednom případě nemáme jistotu, jakým směrem se vývoj dá.

Velmi klíčová bude také ropa, protože určuje inflaci nejen v Evropě a Americe, ale i v České republice. Pro nás je to velmi důležitý indikátor. To jsou věci, které bychom neměli opomíjet. A v České republice bych k těmto indikátorům ještě přidala růst mezd, protože to je hlavní domácí faktor, který nám živí inflaci. A bez růstu mezd nebudeme mít ani konec intervenčního režimu. Takže sledovat pana Středulu.

Jako žena máte také vedle odbornosti ekonoma ještě další přidanou hodnotu – ženskou intuici, proto by mne zajímalo, jaký scénář je z těchto tří podle vás nejpravděpodobnější? Jistě v tom hraje roli řada neznámých, ale zkusila byste si přesto tipnout?

Jako makroekonom musím tipovat pořád. Mám křišťálovou kouli, která teď nebliká, ale normálně bliká. Kromě ženské intuice a křišťálové koule volím variantu, ve které Česká národní banka neuspěchá konec kursového režimu a počká si přece jen na to, jak se bude vyvíjet svět kolem nás, jak se bude vyvíjet Evropa, její politická situace, a ukončí kursový závazek až v listopadu 2017. To je ten základní scénář, který relativně aspoň zohledňuje možná rizika, kterým letos můžeme čelit, nezakrývá to, co může nastat, protože v loňském roce nás překvapil brexit, překvapilo nás vítězství Donalda Trumpa. Myslím, že bychom se měli poučit z toho, že jsme v pozici, kdy často odhlížíme od některých souvislostí, nejsme schopni reflektovat všechny změny v náladách společnosti. Ukazuje se, že rozhoduje masa lidí, kteří nevidí tabulky, neanalyzují si čísla, ale řídí se podle pocitů.

A jejich pocity jsou naladěny negativně. Měli bychom být připraveni na to, že jejich pocity ovlivní jejich rozhodování. A jejich rozhodování se projevuje především ve volbách. A pokud opravdu dojde k tomu, že v Evropě zvítězí spíše europesimistické strany, Evropa bude přešlapovat na místě, tak není důvod mít velký optimismus a čekat prudké oživení ekonomik a rychlý exit kursového závazku. Proto se držím spíš základního scénáře, protože chci, aby scénář reflektoval rizika, která máme na horizontu. Je to ten scénář, že Donald Trump nedostojí všem svým závazkům, které slíbil, ale nebude to znamenat žádné velké obchodní ani měnové války. Bude motivovat firmy, aby stahovaly zisky do Ameriky, ale nebude je nutit ve formě zdaňování, dodatečných cel. A sníží daně, což pomůže rozjet americkou ekonomiku a s tím se poveze trochu i Evropa.

To je tedy ta první varianta, kterou jste uváděla na začátku našeho rozhovoru.

Ano. To znamená růst, ale ne dynamický.

Vláda Bohumila Sobotky si připisuje zásluhy za současný růst ekonomiky, ale podle toho, co jste říkala, bude česká ekonomika opět závislá především na tom, co se děje v jejím okolí, nejen v Německu a Evropské unii, kam vyvážíme velkou většinu našich výrobků, ale dokonce i na dění ve Spojených státech amerických. Může tedy vůbec nějaká vládní politika ovlivnit třeba to, abychom se z pesimistického scénáře, pokud by nastal, dostali do toho optimistického, nebo jsme ve vleku toho, co se děje kolem nás?

Myslím, že jsme bohužel natolik malí a natolik závislí na Evropě, že zůstaneme většinou ve vleku vývoje, co se děje v Evropě. Samozřejmě vláda může zkomplikovat činnost nebo naopak pomoci českému byznysu a českým firmám v realizaci jejich záměrů a ve schopnosti se přizpůsobit měnícímu se prostředí a přicházejícím rizikům. Nemyslím si, že by vláda schopna rozjet či zabrzdit ekonomiku, ale může stanovit podmínky. Buď dělá ten byznys komplikovanější a problematičtější pro firmy nebo jim naopak rozvazuje ruce a pomáhá jim. Myslím si, že vláda se v některých oblastech zahraničního obchodu snažila pomoci firmám, v jiných oblastech, kde slibovala, že nebude provádět velké změny, že bude prostředí stabilizovat, byl ale pravdou opak. Mluvím o daňových pravidlech, o EET, o daňových nařízeních, o daňové správě. A to pro mne bylo trochu zklamání.

To, co si zažily podniky v roce 2016, bylo opět velmi proměnlivé prostředí, kterému se musely přizpůsobovat, a místo toho, aby soustředily svou pozornost na rozvíjení svého byznysu, na hledání nových teritorií, na hledání nových zákazníků, firmy musely řešit problémy s nastavováním nových daňových systémů, nových formulářů, jejich vyplňování. To jsou oblasti, kde vidím, že se vládě nepodařilo firmám nějak zvlášť ulevit, naopak jim přidala nové formuláře, nové změny v prostředí. Na druhou stranu se vláda snažila aktivní obchodní politikou a obchodní diplomacií dostat firmy na zahraniční trhy, a to určitě oceňuji. Vláda také, i když se to odborům nelíbilo, pochopila, že na českém trhu práce chybějí zaměstnanci, takže začala určitým způsobem řešit problémy, které firmy mají, když chtějí dovézt zaměstnance do České republiky. Ale pokud jde o růst ekonomiky, myslím si, že tato vláda jen sbírá ovoce.

Možná stromeček trochu zalévala, ale určitě nedala tu živnou půdu, která pomohla stromu vyrůst. Ta živná půda, která pomohla tomu stromu vyrůst, jsou naši podnikatelé, kteří bez ohledu na prostředí a změny pracovali na sobě a dostali svoje firmy dál, na nové trhy, získali nové zakázky, vydělávají na tom a dělají to dobře. Takže vláda v něčem pomohla, někde zapomněla zalít, někde trochu ustřihla zrovna rozkvetlou větev, ale nebylo to nic, co by ekonomiku ohrožovalo. Uvidíme budoucnost, uvidíme, jestli trh práce, o čem někteří exportéři pořád hovoří, nezačne omezovat růst české ekonomiky, protože jsme pořád bohužel ekonomika založená na práci ve mzdě, na tom, že naše přidaná hodnota je hodně v našich rukách. To je sice hezké, ale tam se neposuneme dál, tam není ta hezká marže, hezký zisk, na který bychom si mohli sáhnout. Potřebujeme se dál posunout a vláda by v tom měla víc a víc pomoci a ne stále měnit prostředí, ve kterém naše firmy fungují.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Leave a Reply