Odpor proti globalizaci sílí. Nepřátele si přitom vytváří sama, její výhody nejsou hned vidět

jarvis_57a20737498e0435499ecbaf.jpeg

Lidé v Bruselu protestují proti smlouvě o volném obchodu mezi EU a Kanadou a mezi unií a USA.

autor: Reuters

Karl Bär si postavil v malém německém městečku Holzkirchen stánek s peticí požadující referendum o dohodě o volném obchodu mezi EU a Kanadou. Okamžitě byl obklopen davem lidí ochotných k podpisu. Bär vede kampaň proti této smlouvě, uvádí list Financial Times.

Podobné scény a demonstrace proti globalizaci, volnému obchodu či proti Evropské unii jsou stále častěji vidět i ve zbytku Německa a dalších zemích. A to přesto, že podle většiny ekonomů právě globalizace i volný obchod, jež EU podporuje, výrazně přispěly k rychlému růstu životní úrovně obyvatel Západu od konce druhé světové války.

Politici těmto hlasům naslouchají. Po kritice z Německa a Francie budou zřejmě smlouvu unie s Kanadou schvalovat i národní parlamenty zemí unie či proběhnou referenda. Namísto Evropského parlamentu a ministrů obchodu zemí EU, jak bylo dosud zvykem. Možná tak smlouva padne stejně jako připravovaná dohoda s USA.

Ve Spojených státech republikánský kandidát na prezidenta Donald Trump dokonce prohlásil, že by jako prezident zvažoval vystoupení ze Světové obchodní organizace (WTO). Vedlo by to zřejmě celosvětově k obnovování cel a omezení obchodu.

Globalizace a s ní související volný obchod vyvolávají politickou reakci, napsal časopis Economist a upozornil přitom na dílo amerického ekonoma Daniho Rodrika. “Nemůžeme mít dlouhodobě najednou demokracii, národní suverenitu a ekonomickou globalizaci,” tvrdí Rodrik. Lze si podle něj vybrat jen dvě možnosti ze tří.

Sílící ekonomická globalizace, volný pohyb zboží i lidí, vyžaduje jednotná pravidla v různých zemích. Nikoli jen rušení cel, ale i sjednocení technických norem a některých pravidel podnikání. Znamená to být součástí většího celku, který hlídá dodržování závazků a provádí jejich změny v rámci společných soudních tribunálů či organizací, jako je WTO či Evropské unie.

Omezuje se tím suverenita národního státu, a pokud má být rozhodování demokratické, vznikají nakonec společenství typu Evropské unie. Nebo se pravidla sjednocují a vynucují bez ohledu na voliče a velké globální firmy mohou mít v takových jednáních větší moc než národní státy.

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Rodrik se ještě před pár lety domníval, že lidé se raději vzdají suverénního státu než demokracie či ekonomické prosperity. Teď to ale vypadá, že obětí bude ekonomická integrace. Příčinou může být podle ekonomů to, že náklady globalizace jsou koncentrované, jasné a rychlé, zatímco přínosy ne.

Vidět jsou továrny, které se zavírají kvůli přílivu levnějšího zboží ze zahraničí, a migranti, soustředění na jednom místě, využívající místní sociální služby. Nižší ceny zboží či přínos nově příchozích pro ekonomiku je rozptýlený a není tolik vidět. Stejně jako vznik nových pracovních míst, který někdy trvá příliš dlouho, jak ukazují nedávné studie o vlivu uvolnění obchodu mezi USA a Čínou na americkém pracovním trhu.

Zároveň nerovnoměrné rozložení výhod vede k nerovnosti příjmů. Vlády na to mohou reagovat posílením státních zásahů nebo snahou omezit volný obchod a globalizaci. “Rostoucí nerovnost může vést k politickým nepokojům i válce,” varuje ekonom Branko Milanovic působící na univerzitě v New Yorku.

Leave a Reply