Jaké principy dominují unijní politice vůči Rusku?

 


Kdy se obchodní politika EU vzpamatuje?

Europe’s Trade Policy: Can a Phoenix Rise From the Ashes?

Sebastian Dullien; European Council on Foreign Relations

Evropská obchodní politika aktuálně prožívá krizi. Existuje už jen malá šance na záchranu Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) a konečné schválení Komplexní hospodářské a obchodní dohody (CETA) je zatím také nejisté. Přestože se pravomoc Evropské komise (EK) v rámci vyjednávání mezinárodních obchodních dohod po Lisabonské smlouvě navýšila, její snaha při jejich prosazování se jeví jako slabá.

Pokud by Komise bývala více zapojovala občanskou společnost jednotlivých členských států do vyjednávání a uznala legitimní obavy z některých jeho prvků, nemusela by EU čelit takovým selháním. Například kritika vztahující se k zajištění ochrany investorů v dohodě CETA byla oprávněná, avšak EK sdělila, že tomu tak není a stávající text dohody je zcela vyhovující. Neshledávala tak důvod otázku ochrany investorů dále řešit.

Jak tedy vyřešit problémové otázky evropské obchodní politiky? Když zvážíme aktuální znepokojivý stav, je zde několik kroků, které EU může podniknout. Za prvé, Komise a Evropská rada by měly nechat všech jednání v rámci TTIP, která už nemůže být zachráněna. Za druhé, CETA by měla být ratifikována, protože v opačném případě by EU měla velké potíže při vyjednávání budoucích obchodních dohod s dalšími státy. Za třetí, EK potřebuje být při sjednávání dohod umírněná vůči svým kritikům. Zároveň by měla přehodnotit svoji strategii podepisování bilaterálních úmluv a snažit se o prosazování více multilaterálních jednání.

Čtvrtým doporučením je začlenění dalších zainteresovaných subjektů, jako jsou například různé nevládní organizace a představitelé občanské společnosti, do navrhování postojů v rámci obchodních jednání. Komise by se také měla soustředit na zlepšení sociálních podmínek členských států a především snížit nezaměstnanost. Až toho jednou docílí a zlepší tím důvěru v instituce EU, může EK opět začít navrhovat ambiciózní obchodní dohody.

Způsob, jakým eskaloval konflikt ohledně TTIP, dostal obchodní politiku do středu pozornosti. Je však velmi nepravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti ujednaly nějaké významné obchodní dohody bez důkladné analýzy a užitečné kritiky. Teď je nutné celou situaci ohledně problémů při vyjednávání takovýchto dohod náležitě přehodnotit.

 


Politika Evropské unie vůči Rusku: Pět základních principů

The EU’s Russia Policy: Five Guiding Principles

Martin Russell; European Parliamentary Research Service

Vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací jsou již delší dobu napjaté. Dříve rozvíjející se spolupráci přerušila ruská intervence v Gruzii v roce 2008. V březnu 2014 Rusko anektovalo ukrajinský Krym. Situace se dále zhoršila poté, co Ukrajina nakonec podepsala Asociační dohodu s EU, na což Rusko odpovědělo útoky na svého dřívějšího spojence a přímou podporou proruských separatistických regionů na východní Ukrajině.

I proto se ministři zahraničí unijních zemí s  podporou Evropského parlamentu v tomto roce dohodli na pěti základních principech politiky vůči Ruské federaci: naléhání na plnou implementaci minských dohod; snaha vylepšit vztahy s republikami bývalého Sovětského svazu; odolávání ruským hrozbám v podobě energetické bezpečnosti, hybridních rizik a propagandě; selektivní spolupráce s Ruskem v určitých oblastech, např. v boji proti terorismu; a navýšení podpory pro ruskou občanskou společnost.

Efektivní realizaci těchto pěti zásad nicméně brání celá řada překážek. Za prvé, žádný ze stěžejních bodů minských dohod nebyl naplněn. Příměří je pravidelně porušováno, oběti jsou hlášeny na obou stranách, těžké zbraně nebyly doposud staženy, apod. I tak ale různí představitelé členských států volají po zrušení protiruských sankcí, což oslabuje jednotu EU. Za druhé, východní sousedství zůstává ohniskem konfrontace, protože Rusko tuto oblast považuje za svoji přirozenou sféru vlivu. Za třetí, i přes pokrok vybraných členských států (např. Litva, Lotyšsko, Polsko) zůstává Unie závislá na importu ropy a zemního plynu z Ruska. Kromě toho je EU zranitelná vůči ruskému vlivu, ať už se jedná o financování politických stran (např. Národní fronta), propagandu (Russia Today), nebo ‚,trolling‘‘ na sociálních sítích. Za čtvrté je až na výjimku dohody s Íránem jakákoliv rusko-unijní spolupráce velmi limitovaná. Za páté, unijní podpora ruskému nevládnímu sektoru se potýká s drakonickým zákonem, který podobné organizace financované ze zahraničí označuje za zahraniční agenty a zakazuje jim činnost.

V minulém týdnu skončivší summit Evropské rady vedl strategickou rozpravu o vztazích s Ruskem a odsoudil jeho podíl na útocích vedených proti civilnímu obyvatelstvu v Aleppu. Nejvyšší představitelé členských států se usnesli, že ti, co porušují mezinárodní humanitární právo, musí být dohnáni k odpovědnosti. V konečném důsledku se tak jakékoliv zmírnění napětí ve vzájemných vztazích v krátkodobém horizontu jeví jako nepravděpodobné.


Jakou cestou se Británie vydá po brexitu?

Which model for brexit?

Michael Emerson; Centre for European Policy Studies

Britská premiérka Theresa Mayová správně prohlásila, že neexistuje žádný standardní a jednoznačná předloha, kterou by Spojené království po brexitu následovalo. Existuje však několik modelů vztahu Unie s nečlenským státem. Vybere si Británie některý z nich, nebo se jí podaří vyjednat si svou vlastní výhodnou dohodu o přidružení?

Mezi pět nejčastěji diskutovaných modelů se řadí: model Světové obchodní organizace (WTO), kde by byla největší výhodou možnost samostatného vyjednávání dohod se třetími státy. Dále je to model Evropského hospodářského prostoru (EHP), který by Království zaručoval přístup na jednotný trh. Švýcarská předloha zase vyniká mírou selektivity a flexibility a je pro Spojené království celkově velice atraktivním vzorem. Cesta setrvání v evropské celní unii by znamenala snadné zajištění volného obchodu se zbožím. Jako vzor by také teoreticky mohla posloužit komplexní dohoda EU s Kanadou.

Přes mnohé výhody má však každý z pěti nejčastěji diskutovaných modelů alespoň jednu zásadní neakceptovatelnou nevýhodu. Model WTO by znamenal omezení přístupu na jednotný trh, model EHP by neumožňoval Británii regulovat migraci, zapojení do celní unie by odebralo možnost samostatně vyjednávat dohody se zbytkem světa, současný švýcarský vzor je nepřijatelný pro Unii a dohoda s Kanadou ignoruje mnohé právní předpisy vnitřního trhu, na který si však Království s největší pravděpodobností bude chtít zachovat přístup.

To vše spěje k tomu, že Spojené království čeká složité vyjednávání své vlastní dohody o přidružení. Britský plán se pomalu začíná konkretizovat. Premiérka Mayová oznámila, že je třeba promyslet, jaké směrnice a nařízení zůstanou po vystoupení z Unie platné a jaké se naopak zruší. Je zřejmé, že aby Spojené království vyjednalo kvalitní dohodu o volném obchodu s EU, bude muset splnit velké množství požadavků Unie. Od března 2017 se nejspíš rozběhne dvouletá lhůta, během které se budou muset obě strany shodnout na definici budoucích společných vztahů. Když se to během ní nepodaří, vzájemné obchodní vztahy budou řízeny pouze na základě členství ve WTO.

Britští a unijní zástupci rozhodně stojí před nelehkým úkolem. V případě, že podmínky dohody o přidružení budou pro jednu ze stran absolutně nepřijatelné, bude se muset přistoupit k jednoduššímu řešení například v podobě britského zapojení do celní unie. Ani to by samozřejmě nezaručovalo snadnou shodu bez jediné komplikace.


Globální strategie a diplomacie EU

The EU Global Strategy and diplomacy

 

Mai‘a K. Davis Cross; Centre for European Studies University of Oslo

Evropská unie nedávno vydala svoji historicky druhou Globální strategii Evropské unie (EUGS), ve které vymezuje hrozby, kterým čelí, a hodnoty, jež mají být chráněny. Dokument má významné dopady na unijní diplomacii, a to jak na její cíle a prostředky, tak na její celkovou revizi, ve které se snoubí pragmatismus a idealistické cíle.

EUGS je podstatný dokument, který jde od složité problematiky bezpečnosti přes obranu až k politice evropského sousedství. Odráží cíl přizpůsobit se době a tudíž vypořádat se s terorismem, zajistit kyberbezpečnost, lepší přístup k migraci, ekonomickou stabilitu či bojovat se změnou klimatu. Z hlediska diplomacie je to důležitý dokument ve významném okamžiku v historii EU. Klade důraz na tzv. smart power, což je kombinace hard power a soft power, čili donucovacích prostředků a možností lepší komunikace a dohody se subjekty. Dále uvádí nutnost unijní jednoty a stání při sobě, protože jen tak mohou být společné zájmy prosazovány. EU je přesvědčena, že evropských i národních zájmů každého státu lze dosáhnout zároveň.

EUGS je symbolem EU a povahy jejího vývoje. Kromě známých problémů a krizí nemá Unie jistotu ani v otázkách transatlantických vztahů, protože Obama a jeho administrativa odchází a nový prezident bude mít jiné priority zahraniční politiky. Zatímco Evropská bezpečnostní strategie 2003 začíná pozitivními slovy, že EU nikdy nebyla tak prosperující, bezpečná a svobodná, EUGS 2016 je zcela jiný příběh o tom, jak jsou dnes účel a dokonce samotná existence Unie zpochybňovány. Nová strategie se snaží stavět strachu a výzvám čelem. Stanovuje skromnější a hmatatelné cíle, přičemž výslovně zahrnuje idealismus prostřednictvím zásadového pragmatismu. I když podobné dokumenty často neupoutají pozornost běžných občanů či médií, pokud se budou diplomaté touto strategií řídit, její dopad se nepochybně projeví.


Analytický tým vybírá každý čtvrtek nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.


Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.


Leave a Reply