Ilona Švihlíková: Sporné přínosy volného obchodu: smete Trump ze stolu i TTIP?

Tedy, neplatí, že by v takové přízni byla Světová obchodní organizace (WTO), která by měla úsilí o volný obchod zaštiťovat. Ba právě naopak, krize WTO začala být patrná již před deseti lety. Místo multilaterálního přístupu, který nemilosrdně odhalil zájmy významných aktérů (třeba zájem na udržení subvencí v zemědělství), se začaly prosazovat bilaterální dohody, mající výjimku z doložky nejvyšších výhod.

A po roce 2008 přecházely velmoci ke spíše ekonomicko-strategickým úvahám, které vyvrcholily jednáními Spojených států o Transpacifické a Transatlantické dohodě. Rusko neuspělo se svým návrhem užší spolupráce s EU, a tak začalo pracovat na Eurasijské ekonomické unii, zatímco Čína přišla s projektem Hedvábné stezky.

Svět takto začal směřovat k vytváření velmocenských bloků, v nichž by panovala různá pravidla – koneckonců sám Barack Obama zdůraznil, že aspirací dohod TTIP a TPP je vytvořit pravidla (a to nejen pro obchod), protože jinak je bude vytvářet Čína. Stručnější vysvětlení nefunkčnosti WTO těžko najít.

Ponechme nyní stranou námitky těch, kteří říkali, že dohody typu TTIP a TPP nejsou zas tak moc o volném obchodu, jako právě spíše o pravidlech, např. o arbitrážích mezi investory a státy, což je téma, která zvedne ze židle ledaskoho. Obyčejní lidé poslouchali několik dekád, jak jim volný obchod přinese nová pracovní místa a ekonomický růst, jenže ta jejich socio-ekonomická realita tomu jaksi neodpovídala, což Trump velmi dobře pochopil.

Proč obchodně-investiční dohody jako CETA či TTIP vyvolávají obavy veřejnosti? Přečtěte si další komentář Ilony Švihlíkové:

Slibem nezarmoutíš, říká se ovšem. Kdo si také dnes vzpomene, že první kandidatura Baracka Obamy – ano, toho, co věnoval tolik energie dohodám TTIP a TPP – zahrnovala drtivou kritiku Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA), o níž přímo prohlásil, že „pomohla Wall Street, ale uškodila Main Street“ (myšleno obyčejnému Američanovi).

Místo slíbené renegociace NAFTA, nastoupilo vyjednávání o TPP a TTIP. I proto může být Trumpův odlišný způsobem nazírání benefitů volného obchodu považována jen za předvolební pózu. Koneckonců, taková Hillary Clintonová jásala nad TPP, aby pak pod tlakem veřejnosti (a také Sandersových příznivců) začala i TPP kritizovat jako „ne zcela vyhovující“.

Trump zatím dává najevo, že TPP (vyjednávanou ve formátu USA + 11 dalších zemí Pacifiku) smete ze stolu, jakmile se stane prezidentem. Dopady NAFTA kritizoval ve svém detroitském projevu, koneckonců téma deindustrializace patřilo ke stabilním v rámci jeho předvolební kampaně. Co bude dále s TTIP nevíme (i když autorka doufá, že ji potká stejný úděl jako TPP).

Žijeme v době, která přehodnocuje (a nejen v ekonomické vědě) mnohé z toho, co se dříve bralo jako automatická pravda. V reakci na Velkou recesi roku 2008 byl i tehdejší šéf WTO Pascal Lamy nucen přiznat, že volný obchod není rozhodně nástrojem pro snižování nerovnosti a že je těžké tvrdit, že je dobrý kdykoliv pro kohokoliv.

Vítěz bere vše

Většina dohod, které směřující ještě k větší liberalizaci obchodu (a spolu s tím i investic), je rozkročena mezi dvě velmi odlišnými, teoretickými koncepty, které se ale do značné míry vzájemně vylučují. Na jedné straně je to merkantilistické vidění světa, v němž je mezinárodní obchod hra nula-jedna a samozřejmě „vyhrává“ ten, kdo má aktivní obchodní bilanci. Pojetí obchodu podle komparativní výhody ale opravdu nemá za cíl „vytvářet nová pracovní místa“.

Účelem volného obchodu je specializace a nárůst efektivity. Není ovšem řečeno, kdo z této efektivity bude mít prospěch, ten může být v rámci daného státu velmi nerovnoměrně rozprostřen. A je tomu tak o to více, pokud integrace do mezinárodní dělby práce probíhá v módu „závodu ke dnu“, tedy snahy snižovat sociální, ekologické standardy, o daňovém podbízení ani nemluvě.

Podíváme-li se do historie, zjistíme, že největšími příznivci volného obchodu byli vítězové, resp. nejsilnější země v systému (tedy v 19. století Velká Británie, později Spojené státy, dokud ovšem ještě měly nějakou průmyslovou bázi a nespočívaly na prekarizovaných službách a finančních spekulacích). Volný obchod je hra pro vítěze. Ti slabší, kteří byli, současnou terminologií, ve fázi dohánění, jako např. v 19. století Německo si takový luxus jako volný obchod jaksi nemohli dovolit (vzpomeňme na argumentaci tzv. nezletilého průmyslu, zformulovanou národohospodářsky právě německým ekonomem Friedrichem Listem).

Po Velké recesi navíc pozorujeme, že úzké propojení mezi růstem světového HDP a mezi růstem mezinárodního obchodu, mizí. I proto se hovoří o oslabování globalizace. Jedním z faktorů budou rychlé technologické změny: automatizace a 3D tisk. Trump možná zjistí, že část výrob se skutečně z oblasti jihovýchodní Asie vrací zpět do USA, ale důvodem nebude znovuobjevený patriotismus korporací, ale prostě přechod na plnou automatizaci, při níž levná pracovní síla z Kambodže přestává mít smysl.

Údajné přínosy volného obchodu budou muset být zváženy přesněji. První dílek do skládačky dal Leon Podkaminer, který ve Vídeňském institutu pro mezinárodní ekonomická studia ideu přínosů volného obchodu napadl. Jeho rozsáhlá práce ukazuje, že volný obchod není motorem ekonomického růstu, jak se doposud automaticky předpokládalo. Jedním z předpokládaných důvodů je právě onen závod ke dnu – do něhož se ovšem Trump chce zapojit snižování sazby korporátní daně.


Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.

Přečtěte si další články autorky:


Leave a Reply